O tom, jak se ono míjí s realitou

5. února 2015 v 22:49
To bylo tak. Jak již bylo řečeno, oblíbeným způsobem trávení času našeho beznadějného objektu je, bylo a bude sledování filmů a seriálů, tedy toho, co někdo vymyslel, natočil. Tak často je vystaven umělým obrazům vytvářeným podle smyšlených pravidel, že zapomíná, co je vlastně svět kolem a jak ve skutečnosti vypadá. Nezná skutečnost. Vidí jen to, co mu nabízejí kamery - filmové nebo třeba kamery televizních novin. Často nechce uvěřit, co se venku děje. Podle většiny obrazů jsou lidé zlí, ženou se jen za vlastním prospěchem, většinou za penězi, nebo třeba slávou. Jenže jakým právěm takto soudí? Nepotkává se s lidmi, nevidí jejich lesklé obličeje, nevidí surovost, jaká je mu nabízena v rámci oblíbeného televizního žánru. Pochopitelně, že nevidí ani nic z vlídnosti. Jeho pohled na svět je velmi limitován, skládá se převážně z neutrálních pohledů na kolemjdoucí. Bez možnosti promluvit s nimi, navázat kontakt a zjistit něco o lidech prochází ulicemi a je z toho zatrpklý, někdy dokonce i nevrlý, protože lidé jsou pro něj jen nekonečná řada anonymních tváří, zamknutých skříní, u kterých nemá ponětí, co se v nich skrývá. Tato skutečnost ho velice trápí, ale raději by zemřel než se s někým dát do řeči...
Radši se spokojí s fantazií vlastní a s fantazií jiiných lidí, o které doufá, že se zakládá, alespoň někde vskrytu, na zkušenostech opravdových lidí.
Ze své vysněné pevnosti má perfektní rozhled. Dokáže vytvořit lidi přívětivé a ochotné, ale je stále přesvědčen o tom, že "tam venku" je každý zaujat jen sám sebou, na nikom jiném mu nezáleží a o nikoho se nezajímá. Takovou představu o ostatních má pochopitlně proto, že je to jeho vlastní postoj. Dokáže si sice představit sám sebe jako milujícího rodiče a partnera, opravdového přítele, ale ve světě, který označujeme slovem "realita" je to jen sobecký parchant, který se nedokáže na chvíli přestat zabývat jen sám sebou. Touhy a přání ostatních ho nezajímají. Pomoci nikomu jinému touží stejně málo jako pomoci sám sobě. Nedívá se jinam, neboť se jinam ani dívat neumí.
Co ho dokáže nejspolehlivěji omráčit, co ho s naprostou jistotou vyvádí z míry, je starostlivost cizích lidí o jeho osobu. Je mu jedno, že může být pouze ze slušnosti předstíraná, prostě je tu. Jakmile naprosto neznámý, nebo jen letmo známý člověk začne projevovat účast nebo dokonce starost, bortí se tak pracně postavená představa o lidech s jejich sobeckostí a činy pouze pro vlastní prospěch. Nechápe pojem "konverzační" nebo "zdvořilostní obrat". Všechno, co ze světa přijímá považuje za upřímné, protože on sám dokáže ke světu být jen upřímný.
Abychom to shrnuli, ono je bytost politováníhodná. Neví, co je to svět, neví, kdo a jací jsou lidé. Vše, co si myslí, že ví o lidech je vlastně jen to, co si plně neuvědomuje samo o sobě. To je málo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama