O tom, jak se to chtělo stěhovat

7. února 2015 v 12:57
Musíme s politováním oznámiti, že ono to ve svém věku stále ještě žije s rodiči. Ano, je to ponižující, ale nevyhnutelný fakt, který ve chvilkách obtíží prostupuje celou jeho bytostí. V poslední době netoužilo po ničem jiném než po všestranném klidu. Dnem i nocí sní o místě, kam nešlápla lidská noha, tichých pláních plných slunce a trávy, lehkého vánku. Chtělo by tam strávit zbytek života, v ideálním případě tam i zemřít a nechat své tělo napospas přírodním živlům, jakožto i případné divé zvěři. Pomoci nakrmit vyčerpanou zem svou jinak tolik zbytečnou tělesnou schránou.
Náš plachý tvor totiž nenávidí křik a řev. Proto nesnese bližší kontakt s větším počtem malých lidských bytostí ani s přiměřeným množstvím velmi hlučných osob dospělých. Jaké to neštěstí, že jeden takový hlučný exemplář přebývá s tím ve stejném příbytku. Pokaždé, když spustí, má ono chuť se stěhovat.
Dobře, přestěhuj se tedy! poradili byste mu jistě. Jenže ono to není tak jednoduché, jak se zdá. Nemá to zaměstnání a tedy ani finanční prostředky potřebné k obstarání samostatného zázemí. Copak je tak těžké začít pracovat? Inu, nevěřili byste mi to, ale pro něj jsou to muka několikanásobná. Raději skoná ve strašných mukách než aby si hledalo místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama