O tom, jak si budižkničemu zakládalo blogy

4. února 2015 v 16:20
Inu, to bylo tak. V jednom malém státě a ještě menším městě v tomto státě nacházelo se malé, roztomilé individuum, které však ze svého přirozeného šarmu a inteligence nedokázalo moc dobře těžit. Již od chvíle, kdy začalo rozumět slovům a jejich významům neslo velice špatně kritiku. Předně se z ní nedokázalo nikdy poučit, naopak, od každé činnosti, při které bylo kritizováno, urychleně upouštělo a začalo se jí vyhýbat širokým obloukem. Dělá-li to špatně, nestane se nic, nebude-li to dělat vůbec. Tímto se řídilo do chvíle, kdy nastoupila jedna daleko zákeřnější forma kritiky - sebekritika. Naše malé zvířátko k sobě začalo být až nesmírně tvrdé, veškeré plody své práce shazovalo, ne-li zesměšňovalo, a při uplatňování stále stejného postupu můžeme přímo hádat, co bylo výsledkem takové činnosti. Stagnace. Lidověji řečeno vyčerpalo všechny možnosti a teď se dostalo do situace, kdy nemůže dělat již vůbec nic, neboť vše je zatraceno ať už jeho vlastní nebo cizí kritikou. Ono totiž jen jednoho se bojí snad ještě více než kritiky, a to neúspěchu a snad ještě více posměchu. Proto se snaží tak úpěnlivě zesměšnit samo sebe, aby to už nikdo jiný nemohl udělat lépe a nebohé individuum tak uvrhnout v hluboký stud. Jenže tenhle mechanismus, ač důmyslný, má v sobě skryté závažné vady. Za prvé přílišnou kritikou sebe sama ubíjí v sobě touhu cokoli dělat nebo vytvářet, protože výsledek by byl špatný. Za druhé se mu nepodaří vyvarovat studu, neboť teď se stydí alespoň samo před sebou. Za to, že je k ničemu.
Jen dvě činnosti na světě dávají tomuto individuu zapomenout na strasti života pozemského, jsou jimi spánek a sledování filmů či seriálů (hudba ani četba ho již netěší z daleka tolik, jako dříve). Pouze tyto a ne jiné umožňují mu umlčet všechny hlasy v hlavě, hlasy, jimiž ono samo sobě nadává a peskuje se. Spánek je svobodou pro všechny, kdo netrpí nočními běsy. Filmová a seriálová produkce zas zaměstnává dva pro člověka velmi důležité smysly - zrak i sluch. Zatímco čtené slovo, řekněme správná kniha, dává člověku ještě něco více než pouhé obrazy a dialogy, průměrný film i seriál nepodněcuje k zamyšlení se. Individuum bez toho nesleduje nic hodnotného, ježto k tomu nemá dostatečnou mozkovou kapacitu.
V čem je tedy problém, ptáte se, neboť z tohoto vyložení je jasné, že individuum vede klidný a ničím nerušený život, a pokud by tu nebyl problém, vůbec o tom nikdo nemusí psát. Nebudu napínat, je tu malý háček. Přestávky. Jistě je každému zřejmé, že nelze spát a dívat se na něco zcela bez přestání. Je nutné tu a tam učinit přestávku. Právě v těchto chvílích naprostého volna to jde s individuem z kopce. Například by rádo otravovalo jiné lidi, ale nemá si s nimi o čem povídat. Do školy ani do práce nechodí, nemá tedy žádné historky ze života, které by mohlo vypravovat. Když ono tak rádo mluví... Tak ho jednoho dne napadlo, že si znovu založí blog. Ano, už kdysi dávno jeden, dva nebo pět blogů mělo, avšak můžete jistě hádat, drahý čtenáři, proč je všechny zrušilo. Nutkání vykřiknout do prázdna internetu bylo příliš veliké na to, aby ho kdokoli tak slabý, jako individuum, překonal.
Tak honem, do toho. Moment, bude psát česky? Svou mateřštinou, kterou sice ovládá s rezervami, přesto daleko svobodněji než jakýkoli jiný jazyk? Nebo snad anglicky, aby si mohlo vytvořit mezinárodní čtenářskou základnu? Samosebou, angličtina je tou správnou volbou! Alespoň zdá se být do okamžiku, kdy nad počítačem sedí ono a nemůže odtrhnout oči od prázdné stránky s jedinou myšlenkou - jenže co mám napsat, co mám, sakra, napsat? Česky se mu přece vždycky tak dobře tvořilo, věty padaly do počítače jakoby samy od sebe. S pomyšlením na lidi z celého světa by chtělo páchat násilí na cizím jazyce, protože když se nestane hitem internetu, bude jeho snažení zbytečné a čím víc potenciálních čtenářů, tím lépe.
Božínku, jak ho to vůbec mohlo napadnout? Vždyť bude rádo, najde-li jeho blog alespoň jediný čtenář a dočte třeba ten nejkratší článek až do konce. O jakékoli interakci pomocí komentářů nemůže být řeč. Dnes píše každý debil a v tom množství se jedno individuum ztratí. Naštěstí. Nebude muset nikam odcházet, bude-li dostatečně nenápadné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama