Z čista jasna

20. února 2015 v 16:59
Ozýváme se znovu po kratší odmlce a víme, že nikdo nebude nad tímto malým návratem jásat, neboť toto místo nikdo nenavštěvuje, protože se zatím úspěšně snaží být pouhou kapičkou v moři internetu. Zcela opuštěné. Zanechme teď nešťastné ono plácat se ve vlastním smutku a řekněme si na rovinu, že člověk je tvor ješitný. Odmítá věřit, že je na světě z pouhého rozmaru jakési anonymní matky přírody, jež se stará o to, aby život pokračoval za každou cenu. Proto i lidskou rasu pudí k pohlavnímu rozmnožování a i přes vynález ochranných prostředků se snaží o zachování lidské rasy a vždycky si najde nějakou skulinku. Bystrému pozorovateli neunikne, že v takovém světě nemůže být zachování života jediným a pouhým cílem. Odložme stranou fakt, že nikdo neumí vysvětlit, co to vlastně ten život je. Jen že ho všichni žijeme.
Život má ale mnoho podob. Může sídlit v tvorečcích tak maličkých, že jen nejlepší mikroskop dokáže zachytit jejich podobu. Může být ukotvený nebo v pohybu. Může trvat pár vteřin nebo stovky let. Všechny se snaží být ty nejlepší a nejodolnější, ať už samostatně nebo ve spolupráci s jinými formami života, bez ohledu na to, zda o to druhá strana stojí. Je to tak zařízeno, že každá forma má jisté nepřátele. Pokud ji nepřátelé přemůžou, zmizí. Nastoupí jiná. A tak dokola.
Člověk se nechce smířit s tím, že by měl být součástí tohoto jednoduchého systému. Buď věří a nebo alespoň touží věřit, že existuje ještě něco jiného, zač by měl bojovat. Jeho žízeň po poznání ho žene vpřed různými otázkami. Kdo je třeba ta tajemná příroda? Musí to být nějaká zvláštní síla, která dokáže rozproudit složité pochody na povrchu zeměkoule. Můžeme jí říkat třeba Bůh, když už máme nějaké zavedené označení. Příroda zdá se nám býti stejně abstraktním pojmem, jako je právě tento. Pro mnohé se nemusí rovnat. Mnozí jistě nevěří (a nebo nepřiznají, že věří) v nějakého Boha, ale asi těžko mohou popřít existenci přírody. Pokud by se jich někdo zeptal, co je tedy podle nich ta příroda, co by odpověděli?
Těžké je říct, jaké duševní pochody má například žížala nebo mrkev, stejně jako říci, jací jsou lidé, příslušníci našeho druhu. Pro nezkušeného pozorovatele mohou být ostatní lidé stejnou záhadou jako mrkve v záhonu. Co si myslí a proč si to myslí? Jací jsou vskrytu a co dávají ostatním k vidění? Existují lidé, kteří k sobě patří a nebo se lidé sdružují jen protože se ve skupině cítí bezpečněji? Stejně jako otázka, zda se lidská duše dá vůbec nějak zkoumat a posoudit, nás i tyto ostatní naplňjí jen nejistotou a obdivem nad činností přírody, bez které bychom tyto otázky nemohli ani pokládat.
Možná ta touha všechno vědět je nám osudná. Nechceme se pouze rozmnožovat, ale rádi bychom také věděli, s jakou příčinou a za jakým účelem toto všechno máme dělat. Nemluvíme, abychom se dorozuměli, ale zkoumáme slova ze všech stran, dohadujeme se o jejich významu a jejich historii, popisujeme strukturu řeči místo toho, abychom ji přirozeně používali. Poutáme jazyk do pouček, uchováváme ho ve formě písemné i zvukové, aby nám už nic neuniklo a pak se přeme o to, co kdo sepsal první a jak to bylo přesně. Jsme vůbec posedlí přesnými definicemi. Hlavně v odvětví, které se nazývá právo je definice tou nejdůležitější složkou.
Jistě nebudeme přehánět, pokud napíšeme, že doopravdy všechno, na co člověk dokáže dosáhnout, se také snaží popsat, rozebrat a nalyzovat. Dokonce i umělecká díla a náboženství, tedy to, co je z lidské tvorby nejméně uchopitelné. Z tvorby přírody by to mohla být právě duše.
Čeho se, jako lidé, snažíme veškerým zkoumáním dosáhnout? Poznání snad? Ale to přece už dávno máme. Vždyť víme, že naše závěry budou následujícími generacemi považovány za zastaralé a pravděpodobně i mylné či dokonce směšné. Jenže něco nás nutí jít právě touto cestou. Dnes se málo pozastavujeme nad tím anonymním něčím, protože jsme zahledění do sebe a zajímá nás jen naše cesta. A špatně je těm, kteří se s tím nechtějí smířit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama